Tak to konečně napadlo. Odhadem tak 30-40cm sněhu. Dneska jsem se dokonce rozhodnul postavit si nejdřív skokánek na sáně, pak křeslo, následně křeslo a z druhý strany něho skokánek, ale nakonec jsem skončil u svého dětského snu, stavby iglů. Neúspěch nepřípadá v úvahu, nikdy nepřipadal. Prostě budu stavět a stavět, než se oteplí a budu mít po ptákách. Zatím jsem si udělal jen první nános, počítam že ještě tak metr dva budu muset dodat, aby se z toho stala alespoň vzdáleně sněhový příbytek připomínající budouva. Docela fuška naházet všechen ten sníh na jednu velkou hromadu, ale svým způsobem mě to hrozně baví. Člověk si řekne: 'Pche, stavění iglů, to není nic lepšího na práci?' No vskutku, mohl bych se jít učit, číst si Robinsona nebo tak, ale vím, že bych toho dřívě či později litoval.
Tedy vrátil jsem se ze školy, sednul na gauč a začal kalit na mobilu, dalo mi hodně přemáhání vstát, obléknout na sebe vrsty oblečení od tety z Německa a jít ven. Nelituju, připomenul jsem si kolik krásy a uklidnění může člověk najít při tak obyčejných činnostech. Vrcholem bylo, když jsem skočil po zádech do sněhu a zůstal ležet. Klidně ležet a koukat na nebe. Zavřít oči, o nic se nestarat. Paráda. Kolik lidí v dnešní době na chvíli přestane myslet a jen relaxuje? -> Do Happy: Stop Doing!
pondělí 11. ledna 2010
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat