'Simple wisdom for complex lives' zní moto, což mluví za vše co se pokouším napsat, popřípadně bych se napsat pokusil.
sobota 30. ledna 2010
Tinybuddha
Dneska bych rád představil svojí oblíbenou stránku http://tinybuddha.com/. Objevil jsem jí teprve nedávno, ale od té doby jsem si udělal čas na většinu publikovaných článků, při jejichž čtení si občas uvědomím(znovu vzpomenu), co je v životě opravdu důležité. Jestli máte alespoň 15min času navíc řekněme každý druhý den, doporučuju věnovat ho právě článkům na této stránce.
'Simple wisdom for complex lives' zní moto, což mluví za vše co se pokouším napsat, popřípadně bych se napsat pokusil.
'Simple wisdom for complex lives' zní moto, což mluví za vše co se pokouším napsat, popřípadně bych se napsat pokusil.
pátek 29. ledna 2010
iSlate, iTablet?
Na http://jablickar.cz/index.php/2010/01/apple-ipad-informace-o-produktu/ si můžete přečíst co takovýho tablet od Applu obnáší/přináší.
Co se týče mě, více méně nemám co vyčíst, fakt se mi líbí, ale je tu jedno ale. A to ale je to, že iPad je trochu sci-fi. Už teď vidím, jak s tím budou chodit doktoři po nemocnici, jak se z toho budou děcka učit, jak se na tom budou prezentovat výrobky, jak si z toho bude spousta lidí číst, jak se to prostě stane součástí života lidí jako takového, otázkou však zůstává jestli jsme připraveni. Přecejenom není snad jiných věcí za které dnes utrácet? Vcelku je. Nicméně už jednou Applu vyšel takovýto skok před vlastní dobu, ale podaří se to i tentokrát? Přál bych jim to, klukům ušatejm. iPad má neoddiskutovatelně obrovský potenciál a slovy Petra Máry-Vítejte v budoucnosti podle Apple :)
I přes veškeré ty vizionářské věci mě jedna věc trochu zaráží, a to jsou hry. Umím si docela dobře představit řekněme strategii typu Red Conquest! nebo pořádnou střílečku, ale např. závody? Uff, to radši ne. Na hry mi připadá zatím lepší iPhone, ale iPad jsem ještě nezkoušel, takže se nemám moc o co opřít. Jednu z markantnějších výhod oproti iPod Touch/iPhone vidím hlavně v aplikaci Brushes, s kterou na malém displeji moc malovat neumím, ale to neznamená kupovat si hned tablet za 500 babek. Nebo ano? Posuďte sami, jako výhodu či nevýhodu by vám nový iPad mohl přinést. Mě by moc výhod nepřinesl, knížky si radši čtu papírový, na filmy koukám na počítači, web prohlížím taky na počítači, hudbu poslouchám na iPhone. iPad je luxus, který si i přes jeho údajně 'unbelievable price' nemůžu dovolit.
úterý 12. ledna 2010
pondělí 11. ledna 2010
Snow Rocks!
Tak to konečně napadlo. Odhadem tak 30-40cm sněhu. Dneska jsem se dokonce rozhodnul postavit si nejdřív skokánek na sáně, pak křeslo, následně křeslo a z druhý strany něho skokánek, ale nakonec jsem skončil u svého dětského snu, stavby iglů. Neúspěch nepřípadá v úvahu, nikdy nepřipadal. Prostě budu stavět a stavět, než se oteplí a budu mít po ptákách. Zatím jsem si udělal jen první nános, počítam že ještě tak metr dva budu muset dodat, aby se z toho stala alespoň vzdáleně sněhový příbytek připomínající budouva. Docela fuška naházet všechen ten sníh na jednu velkou hromadu, ale svým způsobem mě to hrozně baví. Člověk si řekne: 'Pche, stavění iglů, to není nic lepšího na práci?' No vskutku, mohl bych se jít učit, číst si Robinsona nebo tak, ale vím, že bych toho dřívě či později litoval.
Tedy vrátil jsem se ze školy, sednul na gauč a začal kalit na mobilu, dalo mi hodně přemáhání vstát, obléknout na sebe vrsty oblečení od tety z Německa a jít ven. Nelituju, připomenul jsem si kolik krásy a uklidnění může člověk najít při tak obyčejných činnostech. Vrcholem bylo, když jsem skočil po zádech do sněhu a zůstal ležet. Klidně ležet a koukat na nebe. Zavřít oči, o nic se nestarat. Paráda. Kolik lidí v dnešní době na chvíli přestane myslet a jen relaxuje? -> Do Happy: Stop Doing!
Tedy vrátil jsem se ze školy, sednul na gauč a začal kalit na mobilu, dalo mi hodně přemáhání vstát, obléknout na sebe vrsty oblečení od tety z Německa a jít ven. Nelituju, připomenul jsem si kolik krásy a uklidnění může člověk najít při tak obyčejných činnostech. Vrcholem bylo, když jsem skočil po zádech do sněhu a zůstal ležet. Klidně ležet a koukat na nebe. Zavřít oči, o nic se nestarat. Paráda. Kolik lidí v dnešní době na chvíli přestane myslet a jen relaxuje? -> Do Happy: Stop Doing!
neděle 10. ledna 2010
Avatar
Parádní film. Krásný efekty. Dabing, no víte jak je to s dabingem u nás. Když si neslyšel originál, tak ti nadabovaná verze vyhovuje a to platí i teď. I v češtině se mi film líbil a někdy i rozesmál. Uvidím, jak se můj postoj změní po zhlédnutí v aj.A příběh? Žoldácí bez mozku a kapitalisti proti domorodcům a hodným vědcům, víc psát nebudu, radši si na to zajděte do kina. Stojí to za to.
Na CSFD jsem četl jeden příspěvek ve smyslu ‘Chtěl bych jet na Pandoru’. Zeptejme se proč. ‘Prooč?’ Nemá snad fajn planetu Zemi o chlup blíž? Asi se mu na ní něco nezdá. To že jí jeho rasa každým dnem ničí o kus víc? Možná si myslí, že abysme ze Země udělali zase zelenější planetu dá moc práce, má pravdu. Na Pandoře vlastně nic jiného než lesy a moře není, takže zachovat to nedá moc práce. Ale kam půjde jeden, nevydá se sám. Ostatní ho budou následovat a oni by s Pandorou pravděpodobně udělali to samé co se Zemí. Nejezdili by tam lidi, kteří dokážou žít v harmonii s přírodou, ale spíš zazobaní borci, co by z Pandory udělali rekreační areál. Ale stejně je to pěkný, mít svůj sen o cestě na jinou planetu, na jiná dobrodružství atd.
Můj kamarád mi zase řikal, že by chtěl být Na’Vi. Zase ta odporná otázka:’Proč?’ Jo jasně, lítat na ‘dracích’, skákat po stromech , lovit a stopovat zvěř. Zní to pěkně, ale dokázal by se on, i kdokoli jiný vzdát všech technologii (kterých máme více než dostatek)? Vyměnil by svůj dosavadní život za život v lese a používání krásně primitivních nástrojů? Ano? Proč tedy nenechá všeho tohodle a nezačne být jako oni? Nevypne počítač, nezahodí mobil a nejde žít do divočiny? Protože když jsi sám, je to kurva těžký. Proč vlastně nejsme jako oni? Proč nemilujeme naši přírodu? Nežijeme s ní v symbióze? Proč jí tolik ubližujeme a ona to snáší?
Možná to bude tím, že jsme slezli ze stromů, to oni možná taky, ale vrátili se. Proto si vybudovali tak přátelský vztah k Matce Přírodě. Strom jim dal vše. Jídlo, úkryt, oblečení. Nelitují že neznají pokrok, vědu? Že nemohou zalít všechnu tu zeleň betonem a prohánět se v cool fárech? Že si nemohou vymazat mozek zmačknutím zeleného tlačítka? Zdá se, že oni nic takového nepotřebují. Je to jejich prozatimní stav nebo časem začnou toužit po poznání tak jako my? Nevím, neznám jejich historii, zvyky ani chování, ale je možné že každá rasa ve Vesmíru se nakonec dostane tam kde jsme my? Na pokraj zničení planety, posedlostí zelenými papírky a podepisování smluv o zbraních, které nikdy neměli být člověku svěřeny do rukou.
Zdá se, že to je ten rozdíl. My si vybrali cestu pokroku, osvícení, zatímco oni, no, prostě přírodu. Co z toho je správné? Přinesli nám někdy vynálezy štěstí? Je většího užitku(kolo) nebo zkázy(nukleární zbraně)? Není přeci jen lepší vykašlat se na všechny tydle sereptičky a následovat své srdce? Nemůžu to soudit, ale kdybych mohl, řekl bych že se to musí zkombinovat. Milovat přírodu, ale zároveň toužit po vědění, ale ani jedno nesmí plně zastínit druhé. Není kompromis následovat obě cesty, je to něco co musí/mělo by být. Protože kdybychom se najednou ze dne na den zázračně rozhodli opustit naše teplé domovy a přesunout se do lesního porostu, vyměnit milovaná auta za koně a mít se všichni chvíli rádi, stačilo by nám to? Ano, ale jak dlouho? Rok, možná dva? Lidi jsou ve své podstatě hrozně ambiciózní tvorové, chtěli bychom víc než jen sedět u ohně a povídat si strašidélné příběhy. A změnit naší přirozenost, abysme s tím byli spokojeni? Byli bysme pořád ještě lidé? Ať by to bylo jakkoliv, my, lidstvo, musíme ujít ještě dlooouhou cestu.
Na závěr ještě uvedu jeden post R. Hulána na Twitter: ‘Avatar je úžasná prezentace, kterou je opravdu dobré vidět, ale po skončení filmu z něj v člověku moc nezůstane.’ Bullshit. Ve mě toho zůstalo hodně. A co vy?
Na CSFD jsem četl jeden příspěvek ve smyslu ‘Chtěl bych jet na Pandoru’. Zeptejme se proč. ‘Prooč?’ Nemá snad fajn planetu Zemi o chlup blíž? Asi se mu na ní něco nezdá. To že jí jeho rasa každým dnem ničí o kus víc? Možná si myslí, že abysme ze Země udělali zase zelenější planetu dá moc práce, má pravdu. Na Pandoře vlastně nic jiného než lesy a moře není, takže zachovat to nedá moc práce. Ale kam půjde jeden, nevydá se sám. Ostatní ho budou následovat a oni by s Pandorou pravděpodobně udělali to samé co se Zemí. Nejezdili by tam lidi, kteří dokážou žít v harmonii s přírodou, ale spíš zazobaní borci, co by z Pandory udělali rekreační areál. Ale stejně je to pěkný, mít svůj sen o cestě na jinou planetu, na jiná dobrodružství atd.
Můj kamarád mi zase řikal, že by chtěl být Na’Vi. Zase ta odporná otázka:’Proč?’ Jo jasně, lítat na ‘dracích’, skákat po stromech , lovit a stopovat zvěř. Zní to pěkně, ale dokázal by se on, i kdokoli jiný vzdát všech technologii (kterých máme více než dostatek)? Vyměnil by svůj dosavadní život za život v lese a používání krásně primitivních nástrojů? Ano? Proč tedy nenechá všeho tohodle a nezačne být jako oni? Nevypne počítač, nezahodí mobil a nejde žít do divočiny? Protože když jsi sám, je to kurva těžký. Proč vlastně nejsme jako oni? Proč nemilujeme naši přírodu? Nežijeme s ní v symbióze? Proč jí tolik ubližujeme a ona to snáší?
Možná to bude tím, že jsme slezli ze stromů, to oni možná taky, ale vrátili se. Proto si vybudovali tak přátelský vztah k Matce Přírodě. Strom jim dal vše. Jídlo, úkryt, oblečení. Nelitují že neznají pokrok, vědu? Že nemohou zalít všechnu tu zeleň betonem a prohánět se v cool fárech? Že si nemohou vymazat mozek zmačknutím zeleného tlačítka? Zdá se, že oni nic takového nepotřebují. Je to jejich prozatimní stav nebo časem začnou toužit po poznání tak jako my? Nevím, neznám jejich historii, zvyky ani chování, ale je možné že každá rasa ve Vesmíru se nakonec dostane tam kde jsme my? Na pokraj zničení planety, posedlostí zelenými papírky a podepisování smluv o zbraních, které nikdy neměli být člověku svěřeny do rukou.
Zdá se, že to je ten rozdíl. My si vybrali cestu pokroku, osvícení, zatímco oni, no, prostě přírodu. Co z toho je správné? Přinesli nám někdy vynálezy štěstí? Je většího užitku(kolo) nebo zkázy(nukleární zbraně)? Není přeci jen lepší vykašlat se na všechny tydle sereptičky a následovat své srdce? Nemůžu to soudit, ale kdybych mohl, řekl bych že se to musí zkombinovat. Milovat přírodu, ale zároveň toužit po vědění, ale ani jedno nesmí plně zastínit druhé. Není kompromis následovat obě cesty, je to něco co musí/mělo by být. Protože kdybychom se najednou ze dne na den zázračně rozhodli opustit naše teplé domovy a přesunout se do lesního porostu, vyměnit milovaná auta za koně a mít se všichni chvíli rádi, stačilo by nám to? Ano, ale jak dlouho? Rok, možná dva? Lidi jsou ve své podstatě hrozně ambiciózní tvorové, chtěli bychom víc než jen sedět u ohně a povídat si strašidélné příběhy. A změnit naší přirozenost, abysme s tím byli spokojeni? Byli bysme pořád ještě lidé? Ať by to bylo jakkoliv, my, lidstvo, musíme ujít ještě dlooouhou cestu.
Na závěr ještě uvedu jeden post R. Hulána na Twitter: ‘Avatar je úžasná prezentace, kterou je opravdu dobré vidět, ale po skončení filmu z něj v člověku moc nezůstane.’ Bullshit. Ve mě toho zůstalo hodně. A co vy?
sobota 9. ledna 2010
pátek 1. ledna 2010
Blue Defense!
Jsou jich tisíce a tisíce. Velké, malé, červené a smrtelné pro všech 6.7 miliardy obyvatel vaší planety. Připravte se na Blue Defense! by John Kooistra. Vaším úkolem je přežít co nejdéle a zrušit maximální počet nepřátel (nepřipomíná Minigore?), přičemž si nesmíte nechat vyzabíjet celou planetu čítajících výše zmíněný počet lidičků, kteří v průběhu hry nabývají, ale po zásahu jich to logicky pár (set)tisíc odnese.
Ovládání lehké jak facka, jen nakláníte iPhonem pro určení směru střelby. Orientace displeje se v některých levlech mění, takže klidně můžete hrát s Home tlačítkem nahoře. Menu je jasné, přehledné, splňuje svůj účel. Hru můžete začít buďto klasicky postupně od nejlehčí úrovně po těžší nebo si rovnou zvolit level od kterého začít hrát, popřípadně jednotlivé levely procházet samostatně. Pro veterány je tu mod, který vám (jak si zvolíte od 1-100) hru osolí o více nepřátel. Vaše výsledky jsou samozřejmě zaznamenávány do přehledné tabulky.
Je to taková rychlá oddechovka, ale po půl hodince hraní začínám cítit zápěstí. Zabíjení nepřátel například v MHD je docela zážitek, hlavně když s iPhonem máváte, točíte a různě nakláníte jak blázen. Žádná přemrštěná grafika nebo nepřehledné množství funkcí, takhle hra je jen a jen o 'gameplay'. Hodně štěstí a ať střílí! Pro demonstraci přidávám ještě video:
Info: Blue Attack (iTunes link)
v2.0
6.2MB
1,59€
Home page
3/3
Ovládání lehké jak facka, jen nakláníte iPhonem pro určení směru střelby. Orientace displeje se v některých levlech mění, takže klidně můžete hrát s Home tlačítkem nahoře. Menu je jasné, přehledné, splňuje svůj účel. Hru můžete začít buďto klasicky postupně od nejlehčí úrovně po těžší nebo si rovnou zvolit level od kterého začít hrát, popřípadně jednotlivé levely procházet samostatně. Pro veterány je tu mod, který vám (jak si zvolíte od 1-100) hru osolí o více nepřátel. Vaše výsledky jsou samozřejmě zaznamenávány do přehledné tabulky.
Je to taková rychlá oddechovka, ale po půl hodince hraní začínám cítit zápěstí. Zabíjení nepřátel například v MHD je docela zážitek, hlavně když s iPhonem máváte, točíte a různě nakláníte jak blázen. Žádná přemrštěná grafika nebo nepřehledné množství funkcí, takhle hra je jen a jen o 'gameplay'. Hodně štěstí a ať střílí! Pro demonstraci přidávám ještě video:
Info: Blue Attack (iTunes link)
v2.0
6.2MB
1,59€
Home page
3/3
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
